Toulcák, Toulcův dvůr – to je podzimní ráj lidí švihlých vlnou, vlákny, textilními řemesly a barvením.
Je to oáza klidu a přátelství, takový malý klidný ostrov, naplněný pozdravy, objetími, lidmi, návštěvníky z blízka i zdáli. Obličeji a úsměvy, které si člověk propojí se jmény, které potkává.
Místo, kde jde strávit hodinu debatou o technice, typech stavů a nebo rozdílem mezi barvivem a pigmentem.
Ráda bych řekla, že se tu čas zastavil, ale nezastavil.
Tahle bublina nás pohltí ve chvíli, kdy projdeme dveřmi stájí, začneme vybalovat z auta svoje poklady a seskládávat se. Zdravíme se s lidmi, které jsme rok neviděli, ale jako bychom se rozloučili včera.
Tahle bublina nás pohltí ve chvíli, kdy projdeme dveřmi stájí, začneme vybalovat z auta svoje poklady a seskládávat se. Zdravíme se s lidmi, které jsme rok neviděli, ale jako bychom se rozloučili včera.
Nemůžeme se vynadívat na všechny barvy a struktury okolo, můžeme se stát modelkou a předvádět luxusní kousky autorů.
Proplétat se mezi davem lidí tak hustým, že málem nestihneme dojít včas na záchod a taky zažít několikrát denně kručení v žaludku, protože jsme se přes ty všechny dojmy a konverzace a ponoření do práce zapomněli najíst.
No a jelikož je čas neúprosný, tak nás v neděli večer zase bublina vyplivne zpět do našich aut a na dálnici, kde mezi světly projíždějících aut doznívají všechny ty hovory a cestou se odehrávají nové. Nové poznatky i seznámení. Ta chvíle, kdy si všechno sedá a doznívá.
Svůj cestovatelský doprovod jsem vypustila z auta někde nad Brnem a posledních 180 km domů jela sama. Oči se mi klížily, hudba hrála nahlas a mi bylo krásně.
Děkuju vám všem za vaši práci, za přípravy a organizaci, za setkání, otázky, sdílení i možnost si u vás nakoupit. I za to, že jste nakupovali u mě (a díky tomu jsem si mohla taky odvést hromadu pokladů).
Nevyfotila jsem jedinou fotku, to se mi na akci ještě nikdy nestalo.
Vsadím se, že vám fotek z akce ukážu ještě více, ale tady máte pár střípků od Jitky Sovové, která atmosféru pospolitosti zachytila krásně.
A hned jako první dávám svou fotku, ne proto, že bych se chtěla chlubit, ale proto, že na ní jsem unavená, hladová (díky Míšo za záchranu) a šťastná jako blecha v novém plédu, který mi měl donést Ježíšek, ale od chvíle, kdy jsem si jej vybrala je se mnou pořád – takže to znamená jediné: Veselé Vánoce všem! 🙂
